Vítejte!

Vítejte!

Tento blog zakládám s cílem vytvoření komunity žen, které musí žít s diagnózou endometriózy. Ráda bych zde postupně vytvořila prostor pro sdílení příběhů, postřehů a doporučení pro všechny, kterým toto onemocnění brání žít naplno. Endometrióza je jednou z nemocí, která stojí za neplodností u ženy. Neznamená to ale, že mít vlastní rodinu je vyloučené. Jen ne tak snadné. Sdílená bolest je poloviční bolest. Tak pojďme spolu mluvit o endometrióze, o metodách asistované reprodukce a o vztazích. Protože naše okolí touto nemocí také trpí. Třeba právě proto, že nevědí, co všechno obnáší a jak se cítíme. Máte svůj příběh s endometriózou? Chcete jej sdílet? Napište mi.

Vaše Hope

středa 31. prosince 2014


Hádanka měsíce

"Budu to řešit zítra. Zítra je taky den." (Scarlett O'Hara v románu M. Mitchell)
Příchod každé menstruace znamená bolest. Bolest nejenom v tom fyzickém smyslu. Endometrióza je, jak už to tak u nemocí bývá, především o bolesti. Dnes však chci psát o té bolesti, která přichází, aby vám oznámila, že ani tento měsíc vytoužené těhotenství nepřišlo. Můžete mít milionkrát objednaný termín pro asistovanou reprodukci. Můžete si dokola opakovat, že to tak prostě s "endoškou" chodí. Pořád doufáte, že "nepravděpodobné" neznamená "nemožné". A ať si říká kdo chce co chce... Která z nás netouží po miminku přirozenou cestou - po milování s partnerem? Umělé oplodnění je naděje. Reálná šance. A proto jej volíme - není jiného východiska. To je i můj případ.

Clark Gable a Vivian Leigh v Gone with the Wind (1939).
Mám strach. Mám strach z toho, co mne čeká. Mám strach, i když třeba iracionální, že partner na poslední chvilku couvne - zalekne se toho, co mu ze začátku ani nepřišlo na mysl. Co když se zjistí, že jsme nekompatibilní pár? Co když náš biologický materiál bude nedostatečný? Co když se umělé oplodnění ani po opakovaných pokusech nepovede?

Varianta, že místo jednoho miminka třeba budou dvě mi přijde úsměvná a troufám si říct, že jsem připravená. Jednalo by se o požehnání.

Takže bolest. To je to, co opět cítím s měsíčky. Bolest srdce. Člověk když po něčem touží, obvykle to nedostane. Zákon schválnosti. 

Víte co mne štve? Štve mne, že je miliony lidí, kteří si daru mít rodinu neváží. Nevstupuji a nehodlám vstupovat do debat o právech na potrat a podobně. Já spíš mluvím o lidech, kteří si neváží vlastních dětí a ty vyrůstají osamocené nebo v domovech, zanedbané či prostě týrané. 

Asi bych tu dnešní střelnou úvahu měla nějak hezky ukončit. Vypůjčím si slova z románu Margaret Mitchell - Gone with the Wind. Nebo ze závěrečné scény filmové adaptace tohoto díla. Hlavní hrdinka Scarlett O'Hara v podání nádherné Vivien Leigh po opuštění manželem říká: "Budu to řešit zítra. Zítra je taky den". Tak asi nezbývá nic jiného, než věřit, že příště se to třeba povede...

2 komentáře: