Vítejte!

Vítejte!

Tento blog zakládám s cílem vytvoření komunity žen, které musí žít s diagnózou endometriózy. Ráda bych zde postupně vytvořila prostor pro sdílení příběhů, postřehů a doporučení pro všechny, kterým toto onemocnění brání žít naplno. Endometrióza je jednou z nemocí, která stojí za neplodností u ženy. Neznamená to ale, že mít vlastní rodinu je vyloučené. Jen ne tak snadné. Sdílená bolest je poloviční bolest. Tak pojďme spolu mluvit o endometrióze, o metodách asistované reprodukce a o vztazích. Protože naše okolí touto nemocí také trpí. Třeba právě proto, že nevědí, co všechno obnáší a jak se cítíme. Máte svůj příběh s endometriózou? Chcete jej sdílet? Napište mi.

Vaše Hope

sobota 24. ledna 2015

Reakce čtenářů


Po zveřejnění mého příběhu na portálu OnaDnes.cz se stalo něco, co mne velmi potěšilo (jednak stoupla sledovanost těchto stránek z 50/den na 1600/den = to dokládá, že téma endometriózy opravdu trápí mnoho z nás). Především jsem od mnoha čtenářek obdržela krásné a povzbudivé zprávy a e-maily. V některých e-mailech jsem se mohla seznámit s podobnými příběhy, jako je ten můj a mnohé z nich mají šťastný konec. Pokouším se odpovídat na všechny takové upřímné e-maily a chci vám říct, že si jich nesmírně vážím. Ráda bych všem z vás poslala prostřednictvím tohoto příspěvku povzbuzení nejen ke komunikaci mezi námi - tj. mezi ženami se stejným onemocněním (vnímám to jako velkou potřebu nejen z mé strany), ale zároveň - a to především - povzbuzení k tomu, abychom se nevzdávali, bojovali a nenechali se zneklidnit třeba reakcemi lidí, kteří vůbec nevědí a ani nechtějí vědět nic o tom, co nás trápí. Toužit po vlastním dítěti je přirozené každé normální ženě (ať je již sama, s partnerem a nebo v nějaké kombinaci). Jsou také ženy, které se vědomě rozhodnou pro jinou cestu v životě. Neberme jim to. Ale to není případ autorky těchto stránek a ani mnohých dalších čtenářek. Až v okamžiku selhání všech dostupných možností je tu volba adopce a dalších cest, které se ovšem nevylučují. Prostě bojovat, bojovat, bojovat. A nevzdávat se, i když je nám zle. Jedna čtenářka mi napsala do e-mailu krásnou a povzbudivou větu: "Věř a víra Tvá Tě uzdraví." - Víra v lepší zítřky - naděje. A tímto chci ukončit i dnešní příspěvek. Neztrácejme naději! Já ji neztrácím - v pondělí příští týden jdu na první konzultaci ohledně IVF. Mám strach, ale jsem připravená. Budu se pokoušet sdílet s vámi to, co mne čeká. Myslím, že nejsem jediná, která do toho lidově "jde" a má své obavy, protože je to poprvé.

S díky

Vaše Hope


Žádné komentáře:

Okomentovat